Obraz ze života mého

„Vzešel máj! Hlubokých muži želů!
Tvou proč bledost ještě kryje tvář?
V přírodu jdi – zlatá slunce zář
růže lícím, poklid vrátí čelu!“

Vyjdu v slunce. Nad luhy zkvětlými
na západu jeho zář se skvěla;
i tvář má se v jeho lesku rděla,
zdobená co růžemi novými.

Sklesna v prach, za sluncem rozstru ruce;
borů šum, slavíka klokotání
k němu nesou mojí touhy lkání;

Konec zdál se blízký mojí muce.
Zašlo slunce. Tma splynula šedá,
a má tvář jak jindy byla bledá.
…

Vale lásko ošemetná!
Adieu! – Liebe wohl!

Kompozici ze dvou Máchových próz – Marinky a Pouti krkonošské – vytvořil Jiří Hraše, který k vydání připsal také doslov. Čtyři suché jehly vyryla Ludmila Jandová. Grafické úpravy se ujal Vladimír Viener. Sázeno písmem Garamond na ručním papíru firmy Král Předkláštěří, knihařské zpracování Ateliér Krupka v Úvalech.

Vydalo nakladatelství Bonaventura roku 2002 v nákladu 100 číslovaných výtisků jako 17. svazek bibliofilské řady EVA. Obrazy jsou autorkou signovány.